Ortonův efekt

Ortonovův efekt je jednoduchá metoda úpravy fotografie, se kterou první přišel kanadský fotograf Michael Orton. Ten jí původně vyvinul a začal používat při fotografování na kinofilm, ale dnes ji lze úspěšně simulovat i v fotografických editorech (schopných pracovat ve vrstvách), jako je zejména Photoshop. Její princip je jednoduchý. Jedná se o určité prolnutí dvou fotografií; přeexponované fotografie (a následně rozostřené) s fotografií normálně exponovanou. Výsledkem této metody je fotografie se zvláštním kontrastem a změkčeným částečným rozostřením. Celkově může působit „mysticky“ a „snově“.

 

Nejdříve si spustíme Photoshop a otevřeme si v něm Vaši fotografii, na které chcete vyzkoušet Ortonův efekt. Poté, abychom si pro pozdější srovnání uchovali vzhled původního snímku, si duplikujeme daný snímek do nového souboru. V Menu „Image“ („Obraz“) dáme příkaz „Duplicate“ (Duplikovat) a potvrdíme pomocí „OK“. Nyní máme otevřenou kopii snímku, na které můžeme aplikovat daný efekt, bez obav, že bychom si náhodou přepsali původní snímek při uložení.V paletce „Layers“ (Vrstvy), zkopírujeme vrstvu „Background“ (Pozadí) přes menu „Layers“, příkaz „Duplicate Layer“ (Duplikovat vrstvu). Nebo můžeme použít klávesovou zkratku „CTRL-J“. Provedeme simulaci přeexponování fotografie, například pomocí nastavení režimu prolínání vrstev na režim „Screen“ (Závoj). Ten nalezneme nahoře v roletce prolínacích režimu vrstev v paletce „Layers“ (Vrstvy). Obraz se nám výrazně zesvětlí. Provedeme sloučení obrázku do jedné vrstvy přes menu „Layers“ (Vrstvy) a příkaz „Flatten image“ (Sloučení obrázku). Dole v paletce „Layers“ nám zůstane opět jen jedna vrstva „Background“ (Pozadí). Nyní vrstvu „Background“ duplikujeme (Pozadí). Použijeme výše uvedený postup nebo pro zrychlení můžeme použít klávesovou zkratku „CTRL-J“.

Nyní přichází velmi důležitá součást postupu! Výše duplikovanou vrstvu rozostříme pomocí Gausovského rozostření. Půjdeme do menu „Filter“ (Filtr), kde najedeme na položku „Blur“ (Rozostřit) a vybereme „Gaussian blur“ (Gaussovské rozostření). Míra rozostření je relativní. Závisí na velikosti snímku a jeho rozlišení. Obecně se doporučuje nevybočovat z intervalu hodnot rozostření 15 až 50 pixelů. Konkrétní nastavení je na Vás (je zde možné experimentovat), nicméně můžeme doporučit, abyste při optimálním rozostření zkusili trošku experimentovat. Jako vodítko Vám může být nápomocná rada, že při optimálním rozostření byste na snímku neměli vidět detaily, ale zároveň by zde měly být stále viditelné obrysy. My jsme subjektivně zvolili u ukázkové fotografie, s rozlišením 10 megapixelů, míru rozostření na 12 pixelů. Potvrdíme příkazem „OK“. Vidíme, že se fotografie rozostřila. Teď jsme už jen krůček od hotového Ortonova efektu. V paletce „Layers“ změníme režim prolnutí rozostřené vrstvy na režim „Multiply“ (Násobit). Hotovo! Před sebou máme výsledek Ortonova efektu, fotografie je jakoby zajímavě změkčená, s poněkud temnějším kontrastem. Celkově působí upravená fotografie relativně „snovým“ dojmem a étericky, s poněkud mystickou atmosférou.

 

Samozřejmě je vhodné si uvědomit, že estetická hodnota toho efektu je relativní a plně závisí na kvalitách, druhu a atmosféře daného snímku. Tyto atributy, vedle konkrétního provedení a nastavení efektu v editoru, jsou klíčové pro to, aby se použitý Ortonův efekt stal buďto přidanou hodnotou nebo naopak tím, co fotografii „poškodí“. Vhodnost aplikace už ale záleží na Vás

TP

  1. 08. 2010, 10:30