Epištola nesmělým modelkám

Minulý týden jsem měl zajímavou korespondenci několika SMSek. Začal ji mail pro jednu z dívek, které jsem našel ve Fotopátračce. Nabídl jsem ji focení, přijala, a začala hra SMS zpráv. Nejprve takové ty normální: „no, když já nevím, jestli na to mám obličej… Přece jen nejsem modelka….“, znáte to, běžný začátek. Pak jsme došli dál. Další SMS, začínala tak hezky, třemi slovy: „Kdy mám přijít?“, její pokračování mne však zarazilo. Cituji: „A opravdu mi neublížíš?“ A ještě: „Jak poznám, že ti mohu důvěřovat, když sis mne našel na internetu?“ Nejprve jsem si vzpomněl na klasickou pohádku, a chtěl odpovědět v jejím duchu: „Proto mám tak velké zuby, abych Tě snadněji snědl.“, ale nešlo to. – Co bych řekl já své dceři (kdybych nějakou měl) a ona přišla s nápadem, že půjde fotit s někým, koho v životě neviděla někam do sklepa, do míst, která on nazývá ateliérem??? Rád věřím, že Fotopátračka je výjimkou, ale sám příliš dobře vím, kolik šmejdů se v naší branži pohybuje, nebo spíš se na nošení fotoaparátu snaží přiživit! Asi bych začal tím, že ze všeho nejhorší je už sama otázka: „A opravdu mi neublížíš?“ Ne proto, že čím horší drban budu, tím víc musím dívku přesvědčovat, že samozřejmě ani omylem, ani co by se za nehet vešlo. Ta otázka je totiž krutě nebezpečná právě v té naivitě, ve formulaci, která drbana přímo k činu provokuje! Děvčata, velikánský pozor na takovéto otázky!!! A teď k té důvěře. Ono focení je i tak trochu o důvěře. Zvu-li Vás do ateliéru, taky musím věřit, že mne nejdete uspat a obrat o všechno, že nejste jen volavka, která má za úkol obhlédnout místo budoucí krádeže. Bez té důvěry se ale fotit nedá! Důvěra však neznamená bezhlavost! Samozřejmě, stoprocentní jistotu Vám nikdo nedá, jsou však možnosti, jak nebezpečí snížit na minimum. Tak například bych nikdy nepřijal hru, že poprvé se uvidíme někde ve sklepě nebo na jiném odlehlém místě. Stačí navrhnout, že nejprve si popovídáme, abychom se poznali, věděli, co jeden od druhého chceme, co si mám na první focení přinést. Já, že přinesu své dosavadní fotky, aby on mohl posoudit, zda vůbec fotogenická jsem, on ať vezme ukázku jak fotí, abych si uměla představit, co ode mne čeká. Takový rozhovor může proběhnout v kavárně, cukrárně, kdekoli, kde mám krytá záda. Ať už přítomností mnoha náhodných svědků, nebo třeba i tím, že vedle u stolu nenápadně popíjí kávu maminka s tatínkem a neznámého fotografa tiše hodnotí. Ani jejich zkušenost nedává stoprocentní jistotu, ale spolu s Vaší ženskou intuicí, mohou být velmi a velmi v odhadu situace prospěšné. V každém případě získáte alespoň čas na zvážení těch pro a proti. Nejste-li si ani pak jistá, je přece možnost nezačínat první focení v ústraní. Každý rozumný fotograf pochopí, že chcete první zkušební snímky fotografovat někde venku, v parku, na železničním mostě,prostě kdekoli, kde opět jsou lidé nebo kam je přece jen vidět. Ono totiž první setkání stejně bývá víceméně oboustranné oťukávání, kdy i fotograf zjišťuje, zda Váš obličejíček je hezčí z podhledu nebo nadhledu, zda na Váš nosánek a Vaše ouška je lepší teleobjektiv nebo širokáč. Takže mu bývá dost jedno, kde začnete. Protože rozumný fotograf si přece dobrou modelku hledá, hýčká, vrací se k ní… A budete-li se chtít focení věnovat, stejně budete potřebovat fotky z ateliéru i z venku. Tak proč těmi venkovními – pro klid duše – nezačít? Další možnost snížení rizika je získání co nejvíce informací o fotografovi. Kupodivu zejména těch, o kterých on ví, že je znáte. Málokterý drban totiž neztratí kus svých choutek, uvědomí-li si, že Vám dal svůj telefon (pevnou linku, ne mobil!), že víte číslo jeho auta, adresu ateliéru, případně další údaje. A neškodí, když nenápadně prohodíte, že je znáte nejen Vy, ale že jste se už stačila svěřit kamarádkám či rodičům. Pro drbana totiž hraje pouze jeho zdánlivá či skutečná anonymita. Velmi působivé je, sdělíte-li, že po focení pro Vás přijede přímo před dveře ateliéru tatínek či milenec. Sladkým lžím se v tomto případě meze nekladou, tak proč by tatínek nemohl být přeborníkem republiky v karate, náčelník policie, atd. (Ale nepřehánět! Musí to znít důvěryhodně!) Ať už si vymyslíte či nevymyslíte cokoli, rozhodně někomu řekněte dřív než na focení jdete, kdy, kam a s kým jdete, a v kolik byste se měla vrátit. To už s prevencí sice nemá mnoho společného, ale protože vše potřebuje svůj čas, nemusíte ho poskytovat zbytečně. Z aktivní a účinné obrany snad mohu zmínit různé pepřové spreje a podobné věci. Ale o těch by zase případný padouch vědět neměl, aby Vám nestačil zabránit v jejich použití… Asi se zeptáte, proč neuvádím tu nejjednodušší možnost – vzít s sebou někoho dalšího, třeba kamarádku. Těch důvodů mám několik. Ten z pohledu fotografa hlavní je v tom, že každá další osoba Vás rozptyluje. Profesionální modelka je zvyklá na řadu lidí kolem sebe, klidně se půlhodiny příprav baví, směje se, nadává. V okamžiku fotografování však dokáže zapomenout na okolí a soustředí se na práci. Vy to ještě neumíte a nemůžete umět. V nejdůležitějším okamžiku otočíte oči na svého průvodce, zasmějete se poznámce své kamarádky. Škoda času a filmů. Navíc mají průvodci tendenci radit, jak se máte tvářit, jak moc se narovnat či nakroutit. Myslí to dobře, ale situaci vidí jinak a z jiného úhlu než objektiv…To však není pro Vaši bezpečnost podstatné. Mnohem horší je, že přítomnost kamarádky Vám dává pocit bezpečí a otupuje Vaši obezřetnost. (A Vaše přítomnost zase její!) Po pravdě řečeno, občas se divím, nakolik a k čemu se takové dvě dívky pohromadě dokáží vzájemně sami vyprovokovat! Právě proto, že jsou dvě, a že přece o nic nejde! To pak už nemusí být ani moc velký drban, aby té situace nevyužil! Nebo přesněji ji jen trochu nedotáhl do konce… Proto si myslím, že hrozba tatínka za dveřmi je mnohem účinnější, než nudící se kamarádka přímo v ateliéru. (A to už schválně nestraším tím, že jsem-li drban, pozvu pro ni stejného drbana, „aby se během focení nenudila“.) Dívky, ženy, modelky. Nechci Vás odradit od focení. Naopak! Chci jen, abyste se nemusely bát a nebály se. Abyste po všech nezbytných přípravách mohly jít na fotografování uvolněné a v pohodě. A abyste ve stejné pohodě na chvíle v ateliéru vzpomínaly a dokázaly se těšit na okamžiky další tvorby. A té jedné – a neprozradím které – i touto cestou vzkazuji: nebát se není hrdinství, ale výzva,aby se riziko snížilo na minimum. To však žádná SMS nedokáže. Děvčata, držím Vám palce:Ať nikdy nepoznáte drbana. Přesněji: Ať ho vždy dokážete poznat včas!!!

Dorek

 

Zdroj-internet,Yeesica,články o modelingu

  1. 09. 2009, 14:11